Úkol 4

Konečně pochopím a vím, kdo je můj anděl. Povede se mi tu dívku ještě doběhnout, ale vidím, že ona se se mnou vůbec bavit nechce. Je nervózní, když vede kolo a na moje otázky reaguje tím, že stále zrychluje svůj krok. Přesto se mi povede jí rychle vylíčit celý svůj příběh, ale její reakce mne překvapí, když říká trochu naštvaně, ale hlavně velmi nervózně:“ Nevím co chcete, ale v pohádkách tohle řeší černokněžník, tak si jej najděte“. Po těchto slovech rychle odchází pryč a já zůstávám opět sám. Černokněžník ……… , co je to za hloupost, já přece nehledám pohádku. Trochu nejistě se podívám na kouzelný strojek ve své torně, když posunuji kličkou a předpokládám, že teď už vím, co ten kouzelný strojek udělá a jak moc mi pomáhá.

Náhle se opět vše změní a stojím v prachu cesty poblíž Prahy. Vše je ale nějak poničené, lidé jsou smutní a se sklopenou hlavou chodí kolem mě bez povšimnutí. Zastavím ženu, která právě prochází kolem a ptám se jí, co je to za truchlení všude kolem. Ustaraným obličejem se na mě podívá a říká: „To ta dlouhá válka, všechno zničila i moje živobytí, z čeho teď budu živit děti. Šaty, které jsem šila, si nikdo nekupuje, kdyby té války nebylo“. Aha, pokývám hlavou, i když tomu moc nerozumím a dál bloumám po cestě vedoucí do města. Kde by se dal najít černokněžník tedy opravdu netuším a většina lidí, kterých jsem se stihl zeptat, mě jen hrubě odbyla. Zkusím to ještě támhle, vidím jakýsi kupecký povoz, který je tažen jedním koněm. „Nevíte, kde žije černokněžník?“ , volám přes plachu do vozu a k mému údivu vůz zastavuje. Ven vykoukne poněkud pohublý obchodník a ptá se, zda hledám černokněžníka, který koná dobro a nebo zlo, protože těch dobrých mnoho odešlo, ale o jednom zlém by věděl. Poprosím jej tady, ať mi prozradí aspoň, jak najít toho zlého, třeba to má být ten, kterého hledám. Jeho odpověď mne trochu překvapila: “Vydej se na sever, není to až tak moc daleko, najdeš tam bránu do pekla a tam je černokněžník, který stále hledá nějakou černou slepici, nebo tak něco“.

Jak postupně lovím ve své vlastní paměti, bleskne mi hlavou myšlenka. Brána do pekla, to je přece jasné, vím, kam mám jít. No pěšky to zas tak blízko není, ale do Plzně to bylo horší. Jen nevím, že bych tam měl najít nějakého černokněžníka s černou slepicí. Vydávám se hned na cestu a všude vidím jen zmar a zkázu. Dokonce přicházím do jakési obce, která je vyrabována. Plačící žena za mnou běží sama už z dálky volá: “Vidíte to, to udělali muži toho černokněžníka, kéž by se rána nedožil. Jeho banda chodí po kraji, loupí a rabuje a on sám je tam na hradě. Známá mi vyprávěla, že dokonce i Pšov vypálili, ale to nevím, jestli to byla stejná banda, no uniformy stejné měli.“ Žena ještě zlostně mávne rukou kamsi do hlubokých lesů okolí říčky Pšovky a odejde.

Ano, tím mi jen potvrdila, co jsem si myslel, vím přesně, co ten obchodník myslel bránou do pekla a pospíchám na to místo, kde snad žije černokněžník s černou slepicí. Po cestě však potkám muže, který se mne zeptal kam jdu a moje odpověď, že hledám černokněžníka jej nejprve zarazila a potom ukazuje, aby sešel z cesty za ním mezi stromy do lesa tak, aby nás určitě nikdo neslyšel. Potom tiše s rukou na ústech a bázlivým pohledem do stran říká :“Na tvého černokněžníka již byla ulita kule tak, aby mohl být zabit. Za vysokou odměnu to dnes udělají dva myslivci, aby už neokrádal okolní lid. Pokud se tedy s ním musíš nutně setkat k dobrému účelu, raději nejprve najdi ty myslivce. Jinak černokněžník bude zabit dřív, než s ním promluvíš. Příjmení těch dvou myslivců Ti ale prozradit nemohu, je to příliš nebezpečné.“ Muž se potom ještě několikrát otočí bázlivě do stran a rychle odejde pryč. No jo, to mě tedy nepotěšil, jak se teď dozvím příjmení oněch dvou myslivců………………………………………


Správné řešení mi prosím pošlete na : hra@sista.cz

Přeji hezký další týden a děkuji, že s námi hrajete.