Úkol 3

Co teď, znovu bez pomoci. Proč ale kouzelník říkal, že se mám vydat zpátky do Prahy, skutečně nepochopil moji otázku? Možná ví co říkal a já nepochopil jeho slova. Každopádně nemám žádný jiný plán a v Praze snad najdu nějaké řešení. Vydávám se tedy na dlouhou cestu zpět.

Do Prahy dorazím za ranního šera zcela unaven, projdu známou bránou a sedám si ke zdi domu. Nevím, co mám dělat. Svojí bezradností jsem zaujal člověka, který vyšel z domu, u kterého právě teď sedím a se zájmem a přátelsky se mě ptá, jak mi může pomoci. Nechci mu znovu opakovat celý svůj příběh a jen tiše promluvím o své bezradnosti, o tom, že jsem dostal těžký úkol, který nyní nedokážu splnit. Vážně na mě pohlédne když říká : „Hmm, také nevím, jak Ti mohu pomoci, ale snad by to dokázal on a ukáže rukou nad moji hlavu“. Zaostřím svůj zrak a vidím krásnou sochu anděla, který přímo magicky odráží první paprsky ranního slunce. Muž ještě dodává : „Je to ochránce tohoto domu, snad i Tobě pomůže“. Přemýšlím nad tím, zda mi jsou jeho rady vůbec k něčemu. Zdají se mi zmatené. Jak mi může socha pomoci? Přesto nemám jiný plán, půjdu tedy hledat anděla. Po krátkém zamyšlení moje kroky vedou do nedalekého kostela, snad tam budou vědět, kde se takový anděl hledá. Mám štěstí, potkávám moudrého muže, který dokáže snad poradit a jeho slova si zapamatuji : „Zkus nejprve najít ďábla, to by mělo být jednodušší, anděla poznáš podle toho, že dokáže s jeho zlem bojovat nebo v boji pomáhat. Bude ale vypadat bezbranně a bez hříchu.“

Vycházím tedy před kostel s jedinou otázkou, kde tedy najdu ďábla, kde se nachází ztělesněné zlo, proti kterému by takový anděl bojoval. Bezradně se koukám na kouzelnou skříňku ve své torně a opět pootočím jejím strojkem s žádostí o radu. Vše se tak rychle změnilo a já brzy potkávám člověka, který mi dokáže poradit: „Nedaleko odsud najdeš moudrého muže, někteří mu říkají Pražský Maharal , on ti určitě pomůže.“ Vše vypadá tak zvláštně, navštěvuji tohoto muže, jehož moudrost je zde proslulá a snad dokonce i vidí minulost a dokáže nahlédnout do budoucnosti. Ptám se jej, kde najdu ďábla? Vidím jeho jiskru i smutek v oku, jak nahlíží do daleké budoucnosti, když říká : „Ano, vidím jej zcela jasně, jeho jméno zní Tristan a vystavěl svůj trůn na zámku jezera Wannsee, leč bude zničen a Ty najdeš svého bezbranného anděla.“ Pak pohlédne na moji skříňku v torně a sám pootočí kličkou času do věků dalších.

Opět se jako mávnutím proutku vše změní, stojím na chodníku, když kolem projíždí divný kočár bez koní a na hodinách vidím 10:35. Pochopím, právě sleduji svého ďábla a snad sleduji i svého anděla. Počkéééj řvu na anděla když mi čímsi ujíždí pryč. Zadýchán jej nedoběhnu. Stojím a vidím, že on zde zanechal cosi, čemu se bojím přiblížit. Pak mi to dochází, ztratil jsem svoji příležitost, tohle nebyl můj bezbranný anděl. Snažím se zjistit, kde vlastně jsem, vidím nápis Baťa. Tomu nerozumím, když náhle se něco děje. Můj anděl přichází a bere tu věc, jež tady kdosi zanechal. Chci se přiblížit, ale nejde to, nějaké dvě klevetnice jsou rychlejší a potom můj anděl odchází. Potřebuji na něho zavolat, ale neznám jeho jméno ani příjmení, poraďte mi prosím ………………………………………………….


Správné řešení mi prosím pošlete na : hra@sista.cz

Pžeji hezký další týden a děkuji, že s námi hrajete.