Úkol 1

Ve městě je opět nějaká rebelie, říkám si, když se utíkám schovat. Všude hluk, okolo poletují skupinky mužů, někteří dokonce olupují pokojné lidi, jiní provolávají slávu králi, další jej nenávidí. Tohle určitě nedopadne dobře, říkám si a přemýšlím o vhodném úkrytu. Když tak pobíhám po úzkých uličkách mezi domy se strachem, že mi někdo ublíží, slyším radu staršího pána, který spěchá zachránit ze svého krámku s látkami, co se ještě dá. Snad prý na Vyšehradě by mohlo být ještě bezpečno a tak spěchám co nejrychleji právě tam.

Konečně, snad kostel by mohl poskytnout ochranu a bezpečí, spěchám tím směrem, když potkávám zvláštního člověka. Jakoby sem ani nepatřil, je klidný, v ruce svírá divnou skříňku s klikou, která ovšem nehraje a v jeho pohledu je něco tak silného, že se zastavím a pohlédnu do jeho zvrásněné tváře. Ten člověk mě osloví, říká že jsem jediný, kdo mu může pomoci a předat dopis králi. Podává mi trochu pomačkanou bílou obálku s neznámou pečetí . Osobní síla toho člověka na mě zapůsobí tak, že beru do ruky dopis a slibuji, že úkol splním. Muž kývne a podává mi svoji podezřelou krabičku s klikou a pak náhle zmizí někde ve skupině lidí, která prošla kolem nás.

Co teď, v jedné ruce dopis, pod ramenem druhé ruky skříňka, kterou opatrně dávám společně s dopisem do své torny . Co kdybych úkol nesplnil a prostě utekl ? V první chvíli se mi to zdá jako velmi dobrý nápad, ale moje nohy špatným svědomím těžknou, až se zcela zastavují. Ne, ten úkol prostě splnit musím a tak se vydávám z kopce Vyšehradu a ptám se všech, kde je touto dobou král ?

Vidím, jak pode mnou teče řeka, běžím proti jejímu toku, ale běžím správně ? Kde může být touto dobou král ? Konečně se zastavuji u jakéhosi biřice, který se na mě sice podívá velmi nedůvěřivě, ale po chvíli říká, král je přece na svém hrádku, na tom novém. Aháá, poděkuji, konečně mi blesklo hlavou , už vím, kam mám jít. Jsem rád, že nemusím přes řeku, mosty jsou nyní asi to nejméně bezpečné místo. Vlastně jsem i rád, že se mohu vydat z města, i když záři z jeho požárů vidím za zády stále.

Oj, všimla si mě skupina nějakých divných lidí, otrhaní, neupravení a nyní mne navíc začínají pronásledovat. Opět běžím, ale nemám velkou šanci na únik. Už se smiřuji s tím, že mě okradou, určitě nedopadnu dobře, když se stane zázrak, uklouznu, bouchnu se svoji tornou o zem a klička té podezřelé skříňky se pootočí. Nevím jak dlouho jsem ležel na zemi, ale když se proberu jsou přede mnou divné domy, divné ulice a směšně oblečení lidé. Vůbec to tady nepoznávám a netuším, kde jsem. Vidím velkou bránu, nejspíš do nějakého hradu, s nápisem MASARYKOVY DOMOVY. No takového šlechtice neznám a nemám odvahu tam vstoupit, už jen ty obrovské hodiny nevypadají jako sluneční, raději celou tu divnou stavbu obejdu. Mám strach a jak rychle běžím, klička na podivné skříňce v mojí torně zřejmě zacvakne o další stupínek tajemného strojku. Naštěstí jsem už v lese, který se ale rázem podivně změnil. Potok nejprve plný ryb se přeměnil v bahnitou strouhu, kde ryby nevidím, dostávám hlad, chtěl jsem si nějaké ulovit.

Hostinec je takový divný, bojím se do něho vstoupit, lidí velmi zvláštně oblečeni a koně zřejmě ukrývají ve velkých krabicích s okny, do kterých vstupují. Já mám ale svůj úkol, intuice mi napovídá, že královský hrádek bude výš, stoupám proto do kopce. Co se tu ale stalo, nevidím žádný hrad, jen pár kamenů. Na chvilku se moje mysl uklidí, když si všimnu že zde pro mne nechali velký dopis, pak ale upadnu v hrozivé zachmuření, přišel jsem pozdě. Král zemřel, ale kdy, snažím se dopočítat dny v týdnu. Dnes je sobota a tady píší že král zemřel již v ……………………………(přečtěte mi ten den v týdnu prosím, nějak špatně to vidím).

Správné řešení mi prosím pošlete na : hra@sista.cz