Uzdravíme školství výměnou a školením učitelů

Jsem rád, že se po nějaké době dostal na post ministra školství někdo, kdo má o tento rezort skutečně zájem. V poslední době se však nestačím divit některým výrokům, které od pana ministra Chládka zaznívají, snad jsem si je jen špatně vyložil. Lze souhlasit, že podstatnou složkou, která se podílí na výsledcích vzdělávání dětí jsou učitelé, přesto pokládám za mylný názor, že jejich novým přeškolením, zázračnou změnou metod, například při výuce matematiky, dojdeme k nějakým radikálně jiným výsledkům. Vždy se najde celá řada organizací, které nutnost dalšího a dalšího vzdělávání učitelů v nových, nebo právě objevených metodách, bude považovat za nezbytnost. Není se co divit, tyto různé organizace jsou na takovém přeškolování přímo ekonomicky závislé. Další nedílnou součástí vzdělávacího procesu žáků je ovšem prostředí, ve kterém se odehrává. Tím myslím široké pojetí jak ekonomické, právní, morální, tak i prostá podpora vzdělanosti státem. V této souvislosti si nemohu odpustit poznámku, kdy sám vrcholný představitel státu odmítá čest jmenovat představitele vzdělanosti.

Z výroků pana ministra mám pocit, že poznal trochu jinou základní školu, než před lety já a učinil tak rozdílnou zkušenost. Prostředí vzdělávání žáků bylo skutečně zvláštní a odnesl jsem si z těch dob několik pouček, které mnohdy přispívají ke zhoršující se kvalitě školství, bez nějaké závislosti na vzdělání učitelů samotných :

učitel nemá nikdy pravdu - kterákoli stížnost musí být vyřešena ke spokojenosti rodiče. Učitel vykonává pouze službu a v případě sporu se nějaký ten klacek vždy najde. Začíná to od čistě racionálních důvodů, kdy by si rodič studenta mohl najmout právníka, ale za kantora se nikdo hádat nebude, až po důvody ležící ve financování školství samotného. Je nutné také pochopit nelehkou úlohu ředitele základní školy, jehož funkce je v rukou voleného starosty. Tak známe tvrzení, že učitel je profesionál také v lidské komunikaci a když už se ničím neprovinil, tak aspoň tím, že k nějaké stížnosti vůbec došlo. Učitel se vždy něčím provinil.

Trest za špatnou známku - psychologové mohou rodičům radit mnoho metod, jak reagovat na špatnou známku, kterou žáček přinese domů. Často nebudou jednotní, ovšem trestání učitelů za špatné známky žáků se kupodivu ujednotilo poměrně rychle. Při své výuce na základní škole si dobře vzpomínám na chvíli, kdy kolem mě chodili kolegové širším obloukem a trousili, raději potichu, slůvka sóluješ. Později jsem pochopil, že jsem nějakým "nedopatřením" , dal jako jediný horší známku na vysvědčení žáka. Za podobné hanebné jednání musel být kantor nějak potrestán, stejně jako za horší průměr z předmětu, co na tom, že žáci ZŠ se k učení tvářili, v optimistickém případě, netečně. Naivní učitel si připraví všechny podklady, ze kterých známka vycházela a čeká kontrolu, ale ono už jsou vymyšleny jiné postupy. Zkušenějšího učitele tak nezaskočí sada univerzálních, již dávno připravených otázek typu : Diferencujete výuku dostatečně ? Přizpůsobujete metody konkrétním žákům ? Pracujete správně i se slabšími žáky ? Dbáte dostatečně na doporučení z poraden a nálezy psychologů ? Umíte správně motivovat žáky ? Máte dostatečnou autoritu ? Jste dostatečně důsledný ? Nejste až příliš puntíčkářský ? Informujete správně a včas rodiče žáků ? Upozornil jste včas na problémy ? .......Jinými slovy, dejte si s horší známkou příště pokoj. No a jestli by se snad našel někdo, kdo nepochopil systém motivace učitelů, bude dobře jej poslat na nějaké školení.

Je hezké, pokud mají žáci možnost porovnávat naučené vědomosti se skutečností na různých exkurzích. Co na tom, že škola často nezapočte učiteli dozor na exkurzi jako odučenou hodinu, však on si to potom nějak naslouží. Podle posledních rozhodnutí soudů, pokud je mi známo, nemá kantor prakticky možnost bránit se trestní odpovědnosti za případné úrazy žáků. Měl přece předvídat vše, být u všeho a předcházet čemukoli nebezpečnému. Trochu úsměvný se mi zdál názor jednoho z ředitelů školy, podle kterého špatný učitel s žáky nebude jezdit a dobrý učitel dokáže minimalizovat rizika. Opravdu lituji těch "špatných" učitelů u soudních řízení, pokud za nimi stojí opravdu "dobrý" ředitel.

Zaslechl jsem též tezi o tom, že matematiku je nutno učit jinak, nyní z ní povinně maturovat nelze a podobně. Pan ministr jistě ví, jak v minulosti klesal podíl hodin matematiky z celkového podílu. Jak málo času se nyní výuce technických předmětů a matematiky věnuje a jak se rozrůstají jiné projekty vedené k dopravní výchově, vlastenectví a pod. Nezpochybňuji jejich důležitost, jen je nutné vědět, že nemá smysl vinit učitele za volbu, kterou učinil někdo jiný při sestavování časových podílů jednotlivých předmětů v rozvrzích žáků.

Nejsem si vůbec jist, že v takovém prostředí pomůže nějaké další vzdělávání, nebo dokonce výměna učitelů. Tak ale třeba pan ministr ví, já jsem na základní škole učil před lety a dnes už je asi všechno jinak.

www.sista.cz