Technické vzdělávání, opravdu ?

Nevím, jak jste na tom Vy, kteří snad v této chvíli čtete můj článek, ale já ve skutečné zlepšení technického vzdělání nevěřím i přes proklamace o již postupně vytvářeném plánu. Vždyť nejde jenom o papír, ten snese všechno, ale o skutečném přidělení zdrojů na takovou změnu.

V prvé řadě musíte mít učitele, kteří záměr žáky technicky vzdělávat skutečně naplní, budou toho schopni a budou mít k takové změně podmínky a chuť ? Snad nikdo nevěří, že učitel s dvacetiletou praxí ve výuce rodinné výchovy prostě prodělá školení a k mnoha nanuceným předmětům přibere ještě jeden. Vždyť v mnohých školách je dnes praxe taková, že aprobovaný chemik a fyzikář přibere ještě přírodopis, dějepis a zeměpis, protože nikdo jiný už nezbyl, proč tedy nevzít ještě techniku, no….to bude změna.

Druhá věc jsou podmínky materiální, učím fyziku na víceletém gymnáziu, na nepochopení, nebo nepřízeň vedení školy k technickým předmětům si stěžovat nemohu, ale zdroje jsou prostě omezeny na určité úrovni. Žáci se s technikou ( v tomto případě v rámci fyziky ) musí seznámit osobně, „osahat si ji“ a tak vyučujeme v laboratořích obvykle ve 4 malých skupinkách tak, aby si žáci skutečně mohli sami všechno naměřit a vyzkoušet. Když jsem jen hrubě počítal, kolik by stálo nakoupení pomůcek pro ideální výuku v tomto režimu, dopočítal jsem se minimální částky 400 000Kč a to se jedná pouze o dokoupení nad úroveň těch současných, postupně vyřazovaných z důvodu nefunkčnosti stářím (nikoli technického zastarání). Pro jednu školu nezbývá než tiše snít……, kdyby tak nějaký sponzor, ale pro technické vzdělávání v celé ČR ??

Nebo vy stále ještě věříte, že se něco změní …….

Ing. Stanislav Šimandl, 27.7.2019

www.sista.cz